Harvey Ball, Franklin Loufrani a tvář, která patří všem
Jeden nakreslil úsměv za 45 dolarů a nikdy si ho nenechal chránit. Druhý mu dal jméno a postavil na něm licenční impérium.
Deset minut ve Worcesteru
V prosinci 1963 měla pojišťovna State Mutual Life Assurance z Worcesteru v Massachusetts problém: po fúzi s jinou firmou chodili zaměstnanci sklíčení. Vedení vymyslelo „kampaň přátelství“ a objednalo grafiku u místního reklamního grafika, veterána druhé světové války — Harveyho Balla. Ball se posadil a nakreslil žlutý kruh, dvě oválná očka a úsměv. Trvalo mu to asi deset minut. Dostal 45 dolarů.
Originál nebyl dokonalý — jedno oko je o něco větší než druhé a úsměv není úplně souměrný. Kreslený rukou, ne kružítkem. Firma vytiskla prvních sto placek; do konce kampaně jich rozdala přes sto tisíc.
Tvář bez majitele
Ball ani firma si kresbu nenechali chránit. Na začátku 70. let přidali bratři Bernard a Murray Spainovi, majitelé obchodů s přáníčky ve Filadelfii, k obličeji heslo „Have a Nice Day“ a začali ho masově vyrábět. Do roku 1971 se prodalo přes 50 milionů placek s úsměvem.
Ball na tom nevydělal ani cent navíc. Jeho syn vzpomínal, že otec toho nikdy nelitoval — děkovné dopisy z celého světa měl raději než tantiémy. Založil World Smile Day, který se slaví první pátek v říjnu. Zemřel v roce 2001. Na jeho náhrobku je úsměv.
Nejjednodušší kresba na světě se ukázala být také tou, kterou je nejtěžší si nechat pro sebe.
Dobré zprávy v Paříži
Na druhé straně oceánu měl Franklin Loufrani, francouzský novinář a specialista na licence, dost titulků o válce ve Vietnamu a Nixonovi. Navrhl deníku France-Soir akci „Prenez le temps de sourire“ — „Najděte si čas na úsměv“. Každá dobrá zpráva v novinách dostala značku: žlutý obličej. Akce odstartovala 1. ledna 1972. Tento žlutý úsměv byl prý první barvou, která se kdy objevila na černobílé titulní straně novin.
Loufrani udělal to, co v Americe nikdo: zaregistroval obličej jako ochrannou známku a dal mu jméno — Smiley. Vytiskl deset milionů samolepek a rozdal je zdarma. Brzy přišly první licence, mezi nimi čokoládové dražé Mars s úsměvem na každém kousku.
Od samolepky ke značce
V roce 1996 převzal firmu Franklinův syn Nicolas Loufrani a v Londýně založil The Smiley Company. Nechal značku chránit asi ve stovce zemí a z loga udělal životní styl. Dnes Smiley spolupracuje se stovkami držitelů licencí — od Nutelly a McDonald’s po Moschino a Fendi — a firma věnuje část zisku vlastnímu charitativnímu fondu. Úsměv se objevil dokonce i při zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Londýně v roce 2012.
Dva příběhy
Kdo tedy vymyslel Smiley? Stačí položit oba obličeje vedle sebe.
Podobnost je těžké přehlédnout. Historici designu obvykle označují za autora kresby, která se rozšířila po světě, Harveyho Balla. The Smiley Company zdůrazňuje, že Franklin Loufrani jako první úsměv zaregistroval a udělal z něj značku. Obojí je pravda. Ball dal světu tvář. Loufrani jí dal jméno — a majitele.
Ostatně tentýž žlutý obličej vede přímo k emotikonům a emoji, kterými dnes píšeme každý den. Málokterá kresba měla tak dlouhý život.
Epochy úsměvu
Lampy Smiley od nizozemského studia Mr Maria na vás čekají u nás — žluté i růžové, od 11 do 40 cm.
Prohlédnout lampy →Čtěte také: Miffy: Dick Bruna · Lávové lampy jsou zpět · Sledujte: Smiley